URBEX vol. 0 aneb úvod do urbexu

URBEX – Left only footprints

Vše se dá dělat mnoha způsoby. Já se rozhodl, že chci svůj urbex dělat stylem, zanecháš pouze otisky bot. Mám pro to několik důvodů. První důvod je, respekt k místu samému a zachování pro další urbexery, druhý důvod je legislativní, vniknout na soukromý pozemek je přestupek, pokud tě chytnou. A to že tě chytnou, není vůbec nepravděpodobné, ale pokud u sebe máš nějaký suvenýr či něco podobného z právě zkoumané nemovitosti, je to již krádež, to už není úplně prdel. A třetí důvod je hygienický, ty věci tam leží x let nebo x desítek let, bakterie, spóry plísní a když se bavíme o bývalých chemických laboratořích, výzkumných ústavech či klinikách, nikdy nevíš, zda to není kontaminované třeba rtutí, viry či nějakými radioaktivními látkami.

Další věc, co například já dodržuji, že si nedělám žádné další otvory, to znamená, nenosím páčidlo, nerozkopávám dveře, nerozbíjím okna Do většiny objektů již nějaká cesta existuje, nemá smysl zbytečně ničit. Čím je snadnější přístup, tím snadněji celý areál podlehne zkáze, ať od bezdomovců či sběračů kovů, či vandalů.

Zásadně se veřejně nezveřejňují informace o poloze mimo urbex komunitu, je to takový malý top secret, je to zase ochrana toho daného místa.

O tom že se dané místo neničí jsem již říkal a to že je potřeba mít nějaké své vybavení ať již oblečení či ostatní ochranné pomůcky se zmíním později.

Jak jsem se dostal k urbexu?

Taky znáš ten divný pocit, když jedeš nebo jdeš okolo polorozpadlé budovy? Je to směs zvědavosti a trochu strachu. V hlavě se ti začínají honit představy o tom, jaké to asi bylo, když vše místo rzi pokrývala barva, když zde bydleli či pracovali lidé, stroje jely naplno, byl slyšet smích anebo i pláč. Tak přesně tyhle pocity já mám, je to něco jako pohádka, kde si můžeš vymyslet svůj konec příběhu. Já jsem zjistil, že tohle mě extrémně baví, loni v zimě na jednom opuštěném letišti po Sovětském vojsku.

URBEX – Silente places, that disappear quickly

Procházíš se mezi zarostlými budovami, jejich zbytky a zbytky infrastruktury. Zahneš doleva, pak doprava, pak zase doleva a nejednou máš pocit, že ses možná ztratil. Ale Google maps, kámoš, ten tě zachrání. Dívám se na satelitní snímek místa, kde se nyní mám nacházet, snímek je asi 2 roky staré, a v tu chvíli mi to došlo. Tak tohle místo kamaráde, tohle místo bude za další rok už minulostí.

Zjištění že za dva roky, bylo zbořeno skoro celé, nutno podotknout že jich delší dobu vylidněné, městečko, mě silně zasáhlo. Kolik takových míst může zaniknout během pár měsíců či let? Toto nejsou žádné hrady, zámky či zříceniny, kam by si vodil děti. Průvodce by jím pověděl veškerou historii a na nádvoří by sis koupil zmrzku a turistickou známku. Tohle je, jak by řekl developer brownfield, místo které již neslouží svému účelu, tím pádem nemá v dnešní době co dělat.